Ať již k současnému stavu světa kolem i nás samotných vedla jakákoliv dokumentovatelná cesta, jejímž aktuálním výsledkem je něco, co označujeme jako přítomnost a všude kolem se nalézá jakási hmota a energie v určitém uspořádání, které jsme alespoň částečně schopni vnímat svými smysly nebo měřit přístroji, které našim smyslům podají o stavu věcí zprávu, umí někdo vůbec říci, jestli se nacházíme v realitě nebo je všechno pouze virtuální? Existují teorie tvrdící, že jsme možná jen simulací, dokonce snad již v několikáté její iteraci, jelikož jednou každá civilizace dospěje do bodu svého zániku, ale pokud je současně technicky na takové výši, že dokáže zajistit alespoň své virtuální pokračování, něco po ní zůstane…
Ano, současná úroveň počítačových simulací "virtuálních" prostředí je doposud omezená a jsme schopni poměrně dobře odlišit, kdy se díváme na hypotetické světy skrze obrazovku či virtuální brýle, a kdy se procházíme po "skutečné" planetě Zemi. Pokud však jednou dokážeme simulovat virtuální světy s mírou detailu na úrovni subatomárních částic a v rámci modelu budou plně respektovány všechny fyzikální zákony, kterými popisujeme náš svět, najednou bude simulace od reality prakticky neodlišitelná. Můžeme samozřejmě logicky namítat, že asi těžko na jakékoliv technice, kterou kdy stvoříme, budeme schopni v reálném čase simulovat vesmír v celé jeho nám doposud známé velikosti… pokud si však cíle stanovíme "rozumným způsobem", velikost simulovaného vesmíru trošku omezíme, ale současně bude stále dost velký, aby se postavičkám v naší simulaci zdál v podstatě nekonečný, nebo mírně upravíme fyziku a vyrobíme tak nekonečno s využitím konečných systémových prostředků, a pokud zpomalíme tok času na takovou úroveň, jakou zvládne "utáhnout" systém, na kterém simulace poběží, potom bude tato simulace pro pozorovatele zvenčí velmi věrným, jen prostorově omezeným a v čase zpomaleným prostředím pro experimenty a hry, avšak pro postavičky nacházející se uvnitř simulovaného světa bude všechno zcela reálné a z hlediska jejich měřítek bude čas plynout standardním tempem.
Pokud se na teorie simulace světa podíváme výše popsaným způsobem, bude samozřejmě stále možné, aby civilizace existující v simulaci vytvořila ve svém prostoru v určitém okamžiku další úroveň simulace, která bude pracovat s vesmírem opět o něco menším a čas v ní bude plynout opět o něco pomaleji. Jestli bude první úroveň simulace pracovat s vesmírem dostatečně rozsáhlým (limitovaným systémovými prostředky základního výpočetního systému), potom bude možné vytvořit přinejmenším několik iterací simulace v simulaci, než dojde k takovému omezení velikosti simulovaného prostředí a takovému zpomalení běhu času v něm, že se stane již pouhým "akváriem" pro pobavení postaviček nadřazené úrovně simulace, protože na úrovni tohoto "akvária" již nebudou prostředky ke spuštění další vnořené simulační úrovně.
Ale pojďme zpět na některou z těch vyšších úrovní… Myslím, že ta naše by ještě nemusela být tou poslední a tudíž je docela dobře možné, že se nám jednou podaří zcela věrně a do posledního detailu nasimulovat přinejmenším to akvárium :-) Co je však podstatné, je pohled na vnímání jednotlivých stavebních prvků našeho světa. V průběhu let se naši vědci dobrali na úroveň oněch již zmíněných subatomárních částic, které dnes považujeme za základní stavební prvky… ale nejsou to vlastně jen základní jednotky informace? Nejsou naše elementární částice jen paměťovými buňkami respektive jejich obsahem, vektorem? Pokud se na elementární částice podíváme jako na nositele informace, jaký je pak rozdíl mezi realitou a simulací?
Dalšími kontroverzními myšlenkami mohou být třeba tyto:
Existuji jenom já a celý svět je pouze divadlo pro mé pobavení odehrávající se v simulačním prostředí mé mysli?
Jsem jedinou entitou tohoto druhu, nebo takto ve své bublině přebývá každá bytost, která prožívá svou verzi reality a s její "smrtí" končí také běh tohoto konkrétního "filmu"? Jakmile tento film doběhne, začíná se v mysli této bytosti odehrávat další "film"?
Je jádro naší existence pevně spřažené s tělem, ať již je skutečně fyzické nebo simulované, či je naše duše nekončící energií pohybující se v prostoru a čase, která se občas propojí s některou z forem fyzické či simulované existence?
Krásné na těchto otázkách je, že si v současnosti asi každý může odpovědět způsobem, který nejlépe zapadá do jeho vnímání světa :-) Tak si užívejte svůj současný film, to své divadlo, k ostatním postavičkám buďte radši hodní a laskaví, protože ve skutečnosti nevíte, jestli jsou to jen virtuální herci, a preventivně nepočítejte s tím, že po skončení aktuálního dějství přijde ještě nějaké další…, ale až k tomu konci dojde, netřeba panikařit, protože vůbec není vyloučeno, že se pro vás již chystá další a třeba i mnohem hezčí představení :-)
---
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Relevantní komentáře budou uvedeny zde.