Lidé mají zajímavou vlastnost - když jim nehrozí žádné velké nebezpečí, když nemají s kým nebo čím bojovat, výrazně klesá jejich schopnost a chuť navzájem spolupracovat, shodnout se na nějakém společném cíli, kterého by chtěli dosáhnout. Naopak se začnou navzájem hašteřit a hádat kvůli hloupostem a… začnou si hledat nepřítele. Ač tedy často mluvíme o potřebě klidu a míru, jednou z našich základních potřeb je paradoxně možná boj… Naštěstí se nemusí jednat vždy o násilí. Lidé mohou bojovat třeba s přírodou. Když jsou podmínky dostatečně nehostinné nebo dokonce dojde k nějaké přírodní katastrofě, většinou radši ochotně spolupracujeme s dalšími jedinci na tom, abychom společně přežili, než abychom si navzájem podráželi nohy. Tedy výjimky existují, i v takových situacích se najdou jedinci, kteří nejsou ochotni spolupracovat nebo se snaží nekalými praktikami dosáhnout nějakých výhod pro sebe, většinou jsou však časem odhaleni a zbývajícím davem táhnoucím na jeden provaz "ušlapáni" - dobře jim tak :-)

Jakmile však náročné přírodní podmínky pominou, ochota k vzájemné spolupráci klesá, každý si jde po svém a - začne si hledat nového nepřítele, se kterým by mohl bojovat. Často toho nepřítele najdete hned vedle, pohádáte se s manželkou nebo dětmi, ale když budete prozíravější, zaměříte svou mušku třeba na souseda. Budete-li šikovní, dokážete do boje se sousedem zapojit celou rodinu, což posílí vaše vzájemné vazby, navzájem se nebudete hádat… jen chudák soused :-) Abychom však předešli sousedským sporům, které by postupně, jak historie stále dokola ukazuje, mohly přejít v konflikty mezinárodní, vynalezli osvícení jedinci sporty. Při sportu je totiž velmi jednoduše definováno, s kým a o co bojujete, a pokud máte všech pět pohromadě a dokážete svou bojovnost omezit na území sportoviště, můžete si po skončeném zápase dát se svými umělými nepřáteli, tedy soupeři, klidně pivo a přátelsky se pobavit. Výhodou sportů ve spojení se sdělovacími prostředky je, že ani nemusíte být aktivním sportovcem, a přesto se schopnost sportů sjednotit skupinu lidí v boji proti ostatním krásně projevuje - prostě si vezmete některý tým za svůj, fandíte mu a souzníte s dalšími fanoušky ve stejných barvách, byť třeba jen doma u televize. Jasně patrné je to v časech, kdy probíhají nějaká mistrovství světa - v tu chvíli se totiž semknou celé národy, a dokonce i ti, kteří normálně sporty nijak zvlášť nesledují, podlehnou atmosféře, sledují zápasy národního týmu a zapomenou na chvíli na sousedské spory (pokud tedy soused není jiné národnosti, která zrovna dala vašemu týmu na frak). Jenže každé mistrovství jednou skončí, takže brzy zase přijde chvíle, kdy se bude nějaký nepřítel hodit…

Celkem pragmaticky se to podařilo vyřešit v období po druhé světové válce, kdy došlo na polarizaci světa, rozdělení na kapitalistický a socialistický svět, NATO a Varšavskou smlouvu. Tehdy každý věděl, kdo je jeho nepřítel, žilo se v neustálém strachu z možné třetí světové války, ale současně vlastně v celkem stabilních podmínkách a relativním bezpečí, protože se obě strany barikády držely navzájem v šachu. Všichni jsme tehdy "bojovali za mír" a současně to obě strany složené z mnoha národů uvnitř svých společenství krásně sjednocovalo - vyskytli se samozřejmě narušitelé této jednoty, ale pořádkové síly si s nimi většinou věděly rady. Tehdy se závodilo ve zbrojení a v dobývání vesmíru, a protože bylo s kým soupeřit a společenství byla dostatečně velká a mocná, dařilo se mnohdy dosáhnout pokroku a výsledků, o kterých se nám po rozpadu těchto mocných uskupení mohlo už jenom zdát. I s poměrně primitivními prostředky ale o to větším nasazením tehdy trvalo jen zhruba deset let, než se od stanovení cíle dostal člověk na Měsíc - nic tak ambiciózního v tak krátkém čase doposud lidstvo nezvládlo, a pokud před nás někdo nepostaví dostatečně mocného nepřítele, tak se k podobným výkonům těžko ještě někdy vybičujeme. 

Abychom tedy lidstvo dokázali trošku sjednotit a posunout zase kousek vpřed, nezbyde nám asi nic jiného, než  si nějakého vhodného nepřítele najít. Celkem slibně vypadají snahy ekologů, i když se jim šikování mas občas dostatečně nedaří, protože zde nepřítelem a současně bojovníkem jsme my sami :-) Je úsměvné, když voláme po boji s klimatickou změnou a snižování emisí skleníkových plynů, když u toho po světe létáme tryskáčem :-) Takže pokus dobrý, ale exotické dovolené se vzdáváme neradi, bez cetek z Číny se také nechceme obejít a chodit někam pěšky nebo jezdit na kole? No, možná v létě, ale v zimě určitě ne, to chceme být doma v teple a je nám vlastně jedno, čím topíme :-) Předložte, prosím jiného nepřítele!

Jelikož mám ve zvyku býti připraven, jednoho bych pro vás měl. Nebo vlastně dva. Jsou to nepřátelé, kterými se zabývá celá řada Sci-Fi filmů - většinou také ukazují, jaký jednotící vliv na civilizaci by taková hrozba měla. Ano, prvním z nich je dostatečně velký asteroid nebo planetka řítící se v kolizním kurzu směrem k Zemi. Tím druhým je libovolný mimozemšťan disponující schopnostmi k vyhlazení naší populace. V obou případech tedy něco "shůry", co v první fázi většina lidí nebude mít ani šanci spatřit, ale podle předložených důkazů se to bude blížit. I když je z některých kasovních trháků kin zřejmé, že lidstvo zvládne za dramatických okolností rozpůlit libovolné mimozemské těleso řítící se k Zemi, a to nás pak v bezpečné vzdálenosti mine, osobně doufám, že tato varianta destrukce našeho domova nebude ještě dlouho na pořadu dne, protože si vůbec nejsem jistý, že by se to v reálné situaci podařilo tak hezky, jako to vyšlo filmařům z Hollywoodu. Pokud by si tím nebylo jisto více jedinců, potom by to také oslabilo schopnost této hrozby nás sjednotit. Proto jsem přesvědčen, že naprosto ideální variantou našeho nepřítele je jen a pouze mimozemšťan. Musí nám dát vědět, že má dostatečnou sílu a odhodlání dát nám za vyučenou, ale současně musí existovat naděje, že jej dokážeme porazit, když všichni spojíme síly. Toho lze docílit například tak, že se o nebezpečí dozvíme s dostatečným předstihem (třeba zachytíme vysílání mezihvězdné flotily, zaměříme ji a spočítáme, že do Sluneční soustavy dorazí až za pár desítek let), což nám dá prostor k přípravě a vystupňuje naše úsilí do obrátek ještě vyšších, než v jakých pracovaly týmy v programu Apollo - tentokrát by však spolupracoval kompletně celý svět. Tohle by musela být krásná doba - nebojovali bychom spolu navzájem, soustředili bychom se na společný úkol a nepřítel… by ve skutečnosti ani nemusel existovat, pokud by jej někdo velmi moudrý dokázal dostatečně přesvědčivě simulovat a podat o něm "nezvratné" důkazy :-)

---

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Relevantní komentáře budou uvedeny zde.